Proč tenhle blog ... a ptám se proč?

Tohle měl být blog o sociologii, o malé, neumělé, neprofesionální, neambiciózní, začínající, tápavé a subjektivní sociologii. Nakonec mi zůstává jen ta subjektivita ... subjektivní uvažování o světě a virtuální prostor, který jsem si uzurpovala (velmi lehce, jak už to ve virtuálním světě chodí) a který nyní si žádá zaplnění, abych mohla psát. Abych musela psát. Abych se vypsala.
A já chci psát neuměle, tak jak jsem, co vidím svýma špatnýma očima a co si můj selektivní sluch dovolí připustit do ještě víc selektivní paměti.
Možná je to pokus o jakousi autobiografii věčného studenta sociologie, ale musí to být pokus zábavný, jako když si dítě chce vystavět na písku katedrálu. Naplní kyblíček, vyklopí ho a celá skvost katedrály se zaskví v jeho neomezené fantazii. Tak bych chtěla psát.